Náš dvouleťák je občas pěkný divoch a máme dny, kdy už mi dochází nápady, jak ho zabavit. Co má ale v takových chvílích největší úspěch, je takzvaná messy play, což můžeme přeložit jako špinavé hraní. Možná jste se také setkali s pojmem sensory bin. Jde v podstatě o totéž. Můžete si pod tím představit třeba hluboký plech s barevným pískem, ve kterém se váš drobek může spokojeně přehrabovat, dělat bábovičky nebo třeba jezdit s bagrem. Jeho práce (nebo chcete-li hraní) stimuluje navíc jemnou motoriku, hmat i zrakové vnímání. Při použití kapky esenciálního olejíčku obohatíte také čich. Hmot, ve kterých se děti mohou takto přehrabovat, je nespočet a spoustu z nich se dá vyrobit z toho, co máme většinou běžně doma. My jsme jich několik vyzkoušeli, tak bych se s vámi o pár typů ráda podělila.

Pro většinu aktivit nám doma stačil plech na pečení s vyšším okrajem a pro jistotu jsme jej podkládali igelitovým ubrusem pro snadnější úklid. Někomu bude ale možná víc vyhovovat nějaká hlubší plastová krabice. Ačkoliv by se z úvodu mohlo zdát, že bude všude špína a nepořádek, skutečnost je mnohem příjemnější. Většinou nám stačilo pouze zamést kolem a samozřejmě byli do úklidu zapojeni všichni aktéři.

Domácí písek

Písek pro děti se dá krásně vyrobit doma a to za použití pouze dvou ingrediencí a těmi jsou mouka a dětský olejíček. Budete potřebovat 4 hrnky mouky (já jsem použila polohrubou) a do ní nalijete půl hrnku dětského olejíčku. Písek můžete zpestřit také přidáním sypké potravinářské barvy, kterou smícháte s moukou před přidáním olejíčku. Pokud máte rádi vůně, můžete přidat také pár kapek vonné esence. Pro děti se krásně hodí červený pomeranč nebo uklidňující levandule. Pak jen lžící promícháváte dokud nevznikne konzistence podobná písku.

Z písku se dají dělat bábovičky, které pěkně drží tvar. U nás vždy vyhrají auta, bagry a traktory, které zasypáváme, nebo nakládáme, převážíme a vykládáme písek. Písek je potom ale potřeba z hraček umýt.

Umělý sníh

Ten bych možná doporučila trošku starším dětem než jsou dvouleťáci. Trošku mě zklamalo, že není tak pevný, aby se z něj dal udělat sněhuláček. Je spíš sypký, jako čerstvý prašan, když mrzne. Může se tedy hodit třeba na hru se zimními zvířátky pro vytvoření zasněženého prostředí. Tady jsem použila pěnu na holení a jedlou sodu. Težko se u pěny odhaduje použité množství, může to být odhadem 1:1, takže určitě se vyplatí mít větší balení jedlé sody, než vysypávat spoustu malých sáčků. Pěnu na holení je vhodné vybrat co nejméně parfémovanou, protože na takový plech umělého písku ji patrně spotřebujete alespoň polovinu, tak aby to nebyla pro děti až příliš intenzivní vůně. Tady bude nejlepší dělat sníh po menších dávkách. Do hlubší mísy dejte pěnu na holení, pro začátek zhruba o velikosti hrsti, a do ní přisypte odhadem stejné množství jedlé sody a lžící promíchávejte. Podle potřeby můžete přidávat pěnu nebo sodu tak, aby vám výsledná hmota připomínala sníh, byla sypká a nelepila. Všechna pěna se musí zapracovat do jedlé sody. Celý postup opakujte podle toho, kolik sněhu máte v plánu vyrobit.

Prstové barvy

Tyhle barvy sice nemohou nahradit barvy na malování, ale jsou super pro první objevování a „patlání“ s barvičkami. Na jejich výrobu budete potřebovat 3 lžíce moučkového cukru, 1/2 lžičky soli, 1/2 hrnku mouky a 2 hrnky vody. Vše smíchejte na pánvičce nebo v rendlíku a za stálého míchání ohřívejte dokud hmota neztuhne. Měla by mít podobnou konzistenci jako puding. Pak rozdělíte hmotu do menších zavařovacích sklenic a do každé můžete nasypat trošku potravinářského barviva a rozmíchat. V zavařovacích sklenicích se bude barva dobrě skladovat. Před každým použitím je pak dobré barvu trošku protřepat. Při samotném použití u nás vyhrála varianta, že náš malý strčí celý prst do sklenice s barvou a pak patlá a ťupe prstíkem po velkém kusu papíru. Nejdříve se může zdát barva velmi světlá a gelovitá. Po zaschnutí ale zůstane v takové podobě, v jaké ji na papír nanesete.

Krupice

Tady to bude velice jednoduché, stačí nasypat do hlubšího plechu klasickou dětskou krupičku. Krásně se do ní kreslí prsty a dá se snadno oprášit, protože nelepí na ruce. U nás opět vedou bagry a náklaďáky. Do krupice se ale dá pěkně kreslit prstem podle nějaké jednoduché předlohy. Můžete také pod krupici schovat obrázek a dítě jej pomocí štětce postupně odkrývá.

Barevná rýže

Tady jsem se bála náročné výroby, ale překvapilo mě, jak to bylo ve skutečnosti rychlé. Připravila jsem si pevnější igelitové pytlíky, do kterých jsem rozdělila celkem dva balíčky rýže. Na konci jsem zjistila, že je to opravdu moc. Bohatě by stačil jeden balíček. V misce jsem si rozmíchala potravinářskou barvu v troše vody (tak půl panákové skleničky) a tu nalila do pytlíku s rýží. Pytlík zaděláte a promačkáváte, dokud se všechna rýže neobarví. Pak ji vysypete na tác nebo plech a necháte proschnout. Já nechala proschnout tak hodinku a stačilo to. Rovnou jsem ji pak dala malému na hraní. Tentokrát překvapivě nepřinesl bagry, ale krmil zvířátka. 🙂

 Plastelína

Když už jsme u té domácí výroby, tak bych ráda ještě přidala recept na výrobu domácí plastelíny. Klasická kupovaná plastelína je náročná na prvotní zahřátí a rozmačkání, navíc se může stát, že nějaký malý kousek zabloudí i do pusy našich prťátek. Pak je varianta Play-Doh, které jsou sice vhodnější pro menší děti, ale mě osobně nějak vadí její vůně. Co jsem našla recept na domácí plastelínu, tak už nemám v plánu ani žádnou jinou kupovat. Navíc se při výrobě používají pouze jedlé suroviny, takže pokud děti kousek náhodou ochutnají, můžete být úplně v klidu. Na recept na domácí plastelínu jste mohli narazit už v mém ebooku Jak na výtvarné aktivity s batolaty. Narazila jsem na něj na blogu klidnamama.cz a  od té doby modelínu děláme doma často a v různých obměnách. Osvědčilo se mi ale dělat pouze z polovičního množství oproti původnímu receptu. Napíšu vám tedy variantu, kterou děláme doma my.

Suroviny:

150 ml horké vody

75 g hladké mouky

35-40 g soli

1 lžíce octa

½ lžíce oleje

barvivo (můžete barvit potravinářskou barvou nebo také kurkumou či kakaem)

esenciální olej (ten přidávat nemusíte, pak jde ale plastelína cítit po octu. Já ladím vůni podle barvy – žlutá/citronový, fialová/levandulový, zelená/mátový)

Jak plastelínu „uvařit“:

Nejlepší bude pánev, která má nepřilnavý povrch. Do ní nasypeme všechny sypké suroviny a barvivo. Zvlášť pak v odměrce smícháme vodu, olej, ocet a esenciální olejíček (naposledy jsem dělala fialovou plastelínu s vůní levandule a přidala jsem 10 kapek olejíčku). Směs z odměrky vlijeme na pánvičku a vše na mírném plameni promícháváme. A teď už je potřeba jen trpělivost a míchat, míchat, míchat… Možná se vám zdá, že z toho přece nikdy nemůže být pevná hmota. Vytrvejte, míchejte a za chvíli se vše začne spojovat. Až se vám podaří udělat celistvou hroudičku, NEPŘESTÁVEJTE. Ještě je potřeba hroudičku převalovat po horké pánvičce zhruba dalších 5 minut, dokud nepřestane lepit. Nenechte plastelínu dlouho stát na pánvičce, aby se nezačala připalovat. Pokud do ní zaboříte prst a hmota se na něj přilepí, pokračujte ještě v prohřívání. Občas můžete vzniklé těsto prohníst vařečkou, aby se prohřála hmota i uvnitř. Až se vám bude zdát, že už nelepí, dejte ji na talířek a nechte vychladnout. Pak ji párkrát můžete prohníst aby se lépe propojily barevné nerovnosti, které vznikly při prohřívání. Plastelínu je dobré uchovávat v zavřené krabičce v lednici. Já si vždy plastelýnu rozdělím na dvě poloviny a každou dám do jedné uzavíratelné krabičky. Jednu mám stabilně v ledničce a druhou každé ráno vyndám na tác, kde jsou připravené všechny další věci k modelování. Stále ji ale nechávám v zavřené krabičce, aby přes den zbytečně neosychala. Až se s plastelínou začne špatně pracovat, přijde na řadu druhá krabička. Prý je možné takto plastelínu uchovávat měsíc. Nám však vydrží mnohem déle. S modelínou se krásně pracuje. Nelepí se, nebarví a docela dobře jde dolů i z koberce.

Snad vám tyto návody poskytly alespoň trošku inspirace, jak děti zabavit, když teď musíme trávit více času doma. Přeji vám spoustu zábavy a málo úklidu.